Bad choice

Bad choice - Úvod

24. června 2014 v 22:11 | Laila*
Ahoj, jmenuji se Valerie Sánchez. Bydlím v Birminghamu. Pocházím z Anglie, ale můj tatínek je Španěl. Je mi 15 let a bydlím pouze s tátou. Máma od nás odešla, když mi bylo 11 let. Soud vyhrál táta, tudíž jsem u táty, ale občas zajedu i k mámě, to je ale pouze výjimečně. Když jsem byla malá, mohlo mi být tak 7 let, můj táta seděl ve vězení, 3 roky. Prý někoho zavraždil, ale nevěřím tomu. Ještě, že ten trest byl tak mírný, mohl tam sedět klidně celý život! Po 3 letech, co taťka přišel domu, byl z něj úplně jiný chlap než kdysi. Byl skoro celý pokérovaný, měl naušnice, ale i přes to ho miluju! Udělal by pro mě první a poslední, lepšího tátu jsem nikde neviděla. Po odchodu mé mámy jsme se dost sblížili. Chodil semnou na výlety, v celku semnou trávil svojí každou volnou chvilku co mohl. V mých 14 letech jsme se přestěhovali z Edinburghu do Birminghamu. Začala jsem v září chodit na mojí vysněnou střední školu - gymnázium. V budoucnu totiž chci být právnička. Moc se mi tam dařilo a dokonce se mi tam i líbilo. Měla jsem snad nejlepší třídu na celý škole. Když nepočítám každý den hodiny do půl 5, tak to bylo fajn. Děs běs ten rozvrh, horší jsem snad schytat nemohla! Ale díky skvělému kolektivu ve třídě, bych tam vydržela až klidně do půlnoci. Poznala jsem tam i super kluka - Patrick Adams. Je stejně starý jako já, takže se k sobě skvěle hodíme. Splňuje všechny moje požadavky - bruneťák, velké modré oči, božské tělo a skvěle pevný zadek! Každý jeho pohled na mě, mě tak rozpálí! Dost mého snění, ponoříme se již plně do příběhu ..

Bad choice - 3.díl

22. června 2014 v 18:10 | Laila*
V minulém díle:
Kolem půlnoci mě probudil táta, hrozně vyděšeně se mě ptal, co se stalo. "Omlouvám se, že jsem nepřijel dříve, nešlo to. Teď už tě tu nenechám! Tomu hajzlovi dám ještě co proto!" Sedla jsem si na postel a vše tátovi vylíčila. Nakonec mě objal a popřál dobrou noc. Zanedlouho mi přišla smska..
"Ať se schováš kamkoli, já si tě najdu. D" Smska mi vyrazila dech, doslova. Zabořila jsem hlavu do polštáře a rozplakala se. Ráno mě probudil šílený zvuk budíku. Je tu další den, další den plný strachu. Cesta do školy utíkala poměrně rychle a než jsem stačila mrknout, seděla jsem už vedle Zoe. Přátelsky mě pozdravila a já jí to opětovala. První hodina matika. Otřes. I přes to, že vše umim, tak od téhle učitelky jsem nechápala snad ani 1+1. Celý den mi zpestřil Patrick. "Ahoj," vyslovil a já nevěděla, co říct. "A-ah-oj," vykoktala jsem nakonec ze sebe. "Nemáš tužku? Mě dopsala," usmál se. "Bože! Ten jeho úsměv! Ach," nevědomě jsem zakývala a podala mu mou. Tomu řikám láska na první pohled! Doslova jsem se do něj zamilovala! Celý den jsem nevěděla o hodinách, probudila jsem se až o chemii, kdy mě učitelka vyvovala k tabuli, abych vypočítala nějaký vzorek. Cestou k tabuli jsem se bála, abych si neudělala nějaký trapas. Samozřejmě bych to nebyla já, abych nezakopla o tašku. Smích se táhl celou třídu, já celá rudá a s hloupým úsměvem na tváři jsem pokračovala v cestě k tabuli. Ještě, že chemii zvládám na jedničku! Jinak bych se znemožnila i u tabule. Poslední hodina.. "Konečně!" .. "Zoe? Máš dnes něco v plánu? Napadlo mě, že bychom mohly zajít na zmrzku," Zoe mi to odkejvala a po škole se šlo. Sedíme tak v klidu v parku se zmrzlinou v ruce a najednou opět sms. Zlekla jsem se tak moc, že má zmrzlina už ležela na zemi. "Val? Co se děje?" Zeptala se mě po chvíli, co jsem koukala vykuleně na mobil. "Ale nic, jen táta," zalhala jsem a cítila se v duchu strašně, že takhle lžu mé kamarádce. Byl to zase Dereck! Ten hajzl! Ale na tváři mi po chvíli zazářil úsměv. Procházel totiž kolem nás Patrick se svým psem. Když mě viděl, prohrábl si vlasy a hezky se usmál. "Val! Ty jsi do něj úplně zamilovaná!" Se smíchem mi pověděla Zoe, když si všimla, že zasněně koukám na Patricka. "Pšt, ať to neslyší," potichu jsem odpověděla Zoe a nechyběl ani zamilovaný úsměv. "Ahoj, můžu?" Bože! On si k nám chce sednout! "Ja-jas-jasně," opět jsem ze sebe vykoktala. "No hele Val, tak já už musím, tak zítra," mrkla na mě Zoe, usmála se a odešla. To udělala určitě schválně! "Heh, povíš mi jak se jmenuješ?" Já se taky styděla! Zrudla jsem a v tu chvíli mi vypadlo i moje jméno. S úsměvem od ucha k uchu a s červenýma tvářema jsem už v klidu odpověděla "já jsem Valerie, ale každý mi řiká Val." "Jo, já jsem Patrick, ahoj Val," a dal mi pusu na tvář! On je tak dokonalej! Srdce se mi rozbušilo, ruce se mi potily a já už vážně neměla slov. "Nechceš se projít?" Navrhl mi Patrick. "Jo jasně, proč ne," proč bych taky nesouhlasila, že? Večer mě doprovodil domu, rozloučil se semnou a nakonec jsme si vyměnili i čísla. "Vali, Vali, co se stalo, celá záříš," už jsem slyšela jakmile jsem vstoupila domu. "Někdy ti to povím, dobrou noc," usměvavě jsem odpověděla a dala tátovi pusu na dobrou noc. Celou noc jsem nemohla spát, pořád mé myšlenky vedly k Patrickovi. Už ani na Derecka jsem si nevzpomněla, což bylo jedině dobře. Že by nám dal pokoj? Kdo ví.

| Minulý díl | Další díl |

Bad choice - 2.díl

13. června 2014 v 18:15 | Laila*
V minulém díle:
Všimla jsem si malého papírku na lednici. "Val, nečekej na mě, vrátím se pozdě večer. V lednici máš oběd i večeři. Pusu, táta" "Hmm.. Celý barák pro sebe," šibalsky jsem se usmála, šla do pokoje a pustila na max muziku. Byla tak hlasitá, že jsem ani neslyšela jestli někdo příjde. To bych jinak nebyla já, kdybych nezapomněla zamknout. A taky jsem na to doplatila. Úplně jsem s sebou škubla, když někdo vyslovil mé jméno. "Val.."
"Val, zdravím tě," řekl nějaký neznámý muž. Nikdy jsem ho neviděla. "Sakra! Jak mě zná? Odkud zná mé jméno? Jak ví, že tu bydlím?!" Kladla jsem si různé otázky v mých myšlenkách.. "Dobrý den, kdo jste?" Nechápavým pohledem jsem se zeptala. "Vždyť mě znáš Val, ty mě nepoznáváš?" "Pane omlouvám se, ale vůbec nevím kdo jste," začala jsem se třást čím dál víc. Bála jsem se, že mi něco udělá! "Ale notak holčičko.. Nedělej, že si mě nepamatuješ. Já jsem Dereck, pořád nevíš?" Při vyslovení jeho jména jsem polkla. "Co tu chcete?! Co pořád od nás chcete! Jak víte, že tu bydlíme?!" Křičela jsem na něj snad ze všech sil. Přistupoval ke mě blíže, já se bála. Byl u mě, cítila jsem jeho dech na mém krku. "Zlatíčko, copak ty nevíš, co jste mi provedli?" Do očí se mi vrhly slzy. "Prosím, nechte mě. Pokud vím, táta vám dobře zaplatil, aby jste nás nechal být. Co vám ještě doháje schází?! To vám to nestačilo?!" Lapala jsem po dechu, abych tohle vůbec řekla. Slzy mi tekly po tvářích, cítila jsem každý jeho nádech a výdech. "Vali, nejsem tu kvůli penězům, ale kvůli něčemu jinému.. Kvůli tobě," nechápala jsem, co po mě chce. Ublížil nám už dost! Dostal tátu do vězení, vlastně za tu vraždu může on! Ale nastražil to tak hezky, že nikdo neměl žádné důkazy a když, tak všechny byly na tátu. Nenávidim toho chlapa! "Nic jsme vám neudělali, to vy jste tátu dostal do kriminálu a ještě jste za to dostal zaplaceno. Co víc od nás chcete k sakru?!" Má tvář nezůstala ani na kousku suchá, slzy mi tekly proudem. Chvěla jsem se strachem. Sevřel mi ruku a řikal "tohle není konec, já si tě ještě najdu," pořád jsem nechápala oč mu jde! Vydal se zpět, dveře za sebou zavřel. "Aspoň tohle umí, když víc nedokáže," v duchu se mi promítaly hrozné myšlenky. Vždyť mě mohl klidně zabít! Nenechala jsem to jen tak a ihned volala na policii. Do 10 minut přijeli, sepsali protokol a opět odjeli. To je jako všechno?! Celkem na mě padla únava, tak se nedalo nic jinýho dělat, než jí do sprchy a spát. Kolem půlnoci mě probudil táta, hrozně vyděšeně se mě ptal, co se stalo. "Omlouvám se, že jsem nepřijel dříve, nešlo to. Teď už tě tu nenechám! Tomu hajzlovi dám ještě co proto!" Sedla jsem si na postel a vše tátovi vylíčila. Nakonec mě objal a popřál dobrou noc. Zanedlouho mi přišla smska..

| Minulý díl | Další díl |

Bad choice - 1.díl

7. června 2014 v 18:12 | Laila*
"Val pospěš si, první den a ty příjdeš pozdě," táty hlas se rozléhal na celý barák. Byl nervózní z mého prvního školního dne. Jediný, kdo tady má být nervózní, jsem já. "Vždyť už jdu, jen si vezmu svačinu, pokud dovolíš," s úsměvem jsem odpověděla a sahala po sváče. Taťka úsměv opětoval a vyrazili jsme na cestu. Škola byla velká a šlo vidět, že je snad z minulýho století! Ale co, o vzhled školy tu nejde. Jde spíše o kolektiv a učitelé. Dostala jsem malou pusu na čelo a vydala se do nové školy. Každý krok, který jsem udělala na chodbě, bylo pro mě něco nového. Předposlední dveře na chodbě patřily mojí třídě. Překročila jsem práh a na všechny se přátelsky usmála. Moje lavice ode dneška je poslední (jak jinak) u okna. Přes uličku seděla velice sympatická holka. "Ahoj, já jsem Valerie, zkráceně Val," příjemným hlasem jsem jí přivítala. Její tvář zdobil malý úsměv a ústa se pohybovala do odpovědi, kterou mi řekla. "Čauky," mrkla a dál povídala "jsem Zoe," podala ruku. "Hmmm.. Zajímalo by mě, jestli tu budou vůbec nějaký hezcí kluci," v mojí mysli běhalo milion myšlenek. Zazvonilo a do třídy vstoupila velmi pohledná paní, zřejmě učitelka. Představila se, když v tom někdo zaklepal. Přes celou třídu klapala s podpatkama a otevřela. "Dobrý den, omlouvám se, zaspal jsem," slyšela jsem pouze hlas. Pokývla jsem já i Zoe hlavou a později jsme viděli kluka, který si sedl přede mě. "Přesně podle mých představ!" Povzdychla jsem si a dívala na jeho krásné oči. Byla jsem v sedmém nebi. Den pomalu končil a já se musela rozloučit se Zoe. "Tak zítra Val," ještě na mě houkla a já zamávala. "Jojo, zítra.. Ach," celou cestu autobusem domu jsem snila o tom nádherném klukovi z mojí nové třídy! V sluchátkách mi hrála hlasitá hudba, skoro jsem přejela mojí zastávku. Každým krokem jsem byla blíž a blíž dveřím od domu. Sáhla jsem po klice a zátahla, ale nic. "Hm, zamčeno, super," vytáhla jsem klíč z mé kapsy a odemkla. Všimla jsem si malého papírku na lednici. "Val, nečekej na mě, vrátím se pozdě večer. V lednici máš oběd i večeři. Pusu, táta" "Hmm.. Celý barák pro sebe," šibalsky jsem se usmála, šla do pokoje a pustila na max muziku. Byla tak hlasitá, že jsem ani neslyšela jestli někdo příjde. To bych jinak nebyla já, kdybych nezapomněla zamknout. A taky jsem na to doplatila. Úplně jsem s sebou škubla, když někdo vyslovil mé jméno. "Val.."

| Úvod | Další díl |

 
 

Reklama