Bad choice - 3.díl

22. června 2014 v 18:10 | Laila* |  Bad choice
V minulém díle:
Kolem půlnoci mě probudil táta, hrozně vyděšeně se mě ptal, co se stalo. "Omlouvám se, že jsem nepřijel dříve, nešlo to. Teď už tě tu nenechám! Tomu hajzlovi dám ještě co proto!" Sedla jsem si na postel a vše tátovi vylíčila. Nakonec mě objal a popřál dobrou noc. Zanedlouho mi přišla smska..
"Ať se schováš kamkoli, já si tě najdu. D" Smska mi vyrazila dech, doslova. Zabořila jsem hlavu do polštáře a rozplakala se. Ráno mě probudil šílený zvuk budíku. Je tu další den, další den plný strachu. Cesta do školy utíkala poměrně rychle a než jsem stačila mrknout, seděla jsem už vedle Zoe. Přátelsky mě pozdravila a já jí to opětovala. První hodina matika. Otřes. I přes to, že vše umim, tak od téhle učitelky jsem nechápala snad ani 1+1. Celý den mi zpestřil Patrick. "Ahoj," vyslovil a já nevěděla, co říct. "A-ah-oj," vykoktala jsem nakonec ze sebe. "Nemáš tužku? Mě dopsala," usmál se. "Bože! Ten jeho úsměv! Ach," nevědomě jsem zakývala a podala mu mou. Tomu řikám láska na první pohled! Doslova jsem se do něj zamilovala! Celý den jsem nevěděla o hodinách, probudila jsem se až o chemii, kdy mě učitelka vyvovala k tabuli, abych vypočítala nějaký vzorek. Cestou k tabuli jsem se bála, abych si neudělala nějaký trapas. Samozřejmě bych to nebyla já, abych nezakopla o tašku. Smích se táhl celou třídu, já celá rudá a s hloupým úsměvem na tváři jsem pokračovala v cestě k tabuli. Ještě, že chemii zvládám na jedničku! Jinak bych se znemožnila i u tabule. Poslední hodina.. "Konečně!" .. "Zoe? Máš dnes něco v plánu? Napadlo mě, že bychom mohly zajít na zmrzku," Zoe mi to odkejvala a po škole se šlo. Sedíme tak v klidu v parku se zmrzlinou v ruce a najednou opět sms. Zlekla jsem se tak moc, že má zmrzlina už ležela na zemi. "Val? Co se děje?" Zeptala se mě po chvíli, co jsem koukala vykuleně na mobil. "Ale nic, jen táta," zalhala jsem a cítila se v duchu strašně, že takhle lžu mé kamarádce. Byl to zase Dereck! Ten hajzl! Ale na tváři mi po chvíli zazářil úsměv. Procházel totiž kolem nás Patrick se svým psem. Když mě viděl, prohrábl si vlasy a hezky se usmál. "Val! Ty jsi do něj úplně zamilovaná!" Se smíchem mi pověděla Zoe, když si všimla, že zasněně koukám na Patricka. "Pšt, ať to neslyší," potichu jsem odpověděla Zoe a nechyběl ani zamilovaný úsměv. "Ahoj, můžu?" Bože! On si k nám chce sednout! "Ja-jas-jasně," opět jsem ze sebe vykoktala. "No hele Val, tak já už musím, tak zítra," mrkla na mě Zoe, usmála se a odešla. To udělala určitě schválně! "Heh, povíš mi jak se jmenuješ?" Já se taky styděla! Zrudla jsem a v tu chvíli mi vypadlo i moje jméno. S úsměvem od ucha k uchu a s červenýma tvářema jsem už v klidu odpověděla "já jsem Valerie, ale každý mi řiká Val." "Jo, já jsem Patrick, ahoj Val," a dal mi pusu na tvář! On je tak dokonalej! Srdce se mi rozbušilo, ruce se mi potily a já už vážně neměla slov. "Nechceš se projít?" Navrhl mi Patrick. "Jo jasně, proč ne," proč bych taky nesouhlasila, že? Večer mě doprovodil domu, rozloučil se semnou a nakonec jsme si vyměnili i čísla. "Vali, Vali, co se stalo, celá záříš," už jsem slyšela jakmile jsem vstoupila domu. "Někdy ti to povím, dobrou noc," usměvavě jsem odpověděla a dala tátovi pusu na dobrou noc. Celou noc jsem nemohla spát, pořád mé myšlenky vedly k Patrickovi. Už ani na Derecka jsem si nevzpomněla, což bylo jedině dobře. Že by nám dal pokoj? Kdo ví.

| Minulý díl | Další díl |

 


Komentáře

1 Kate. Kate. | Web | 23. června 2014 v 0:48 | Reagovat

~:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama