Mysterious shade

24. dubna 2014 v 19:14 | Laila*

Probudil jsem se do šera. Všude mlha, zima. Za hodinu mi Mia poslala smsku, že pro ní mohu přijet. Pomalým tempem jsem se vydal k auta, otevřel, nasedl a jel. V okolí lesa se držela mlha pouze u země. Přes silnici přeběhla srnka, prudce jsem zabrzdil, naštěstí se nikomu nic nestalo. Srnka přešla v pohodě silnici a já pokračoval v jízdě. Postupem času mlha upadala a začalo svítit sluníčko. "Ahoj zlatíčko, už jsem na cestě. Do 5 minutek jsem u tebe před domem," poslední slova do mobilu a přidal jsem na tempu. Cesta mi trvalo opravdu pouhých 5 minut. Mia už stála před domem a netrpělivě na mě čekala. Otevřel jsem jí dveře od auta a jelo se. "Ahoj miláčku," jako pozdrav přišla i sladká pusa. Chci jí dnes vzít na výlet, pojedeme na skály. Miluje výšky a myslím, že tohle se jí bude opravdu líbit. Za půl hodiny jsme dorazili na dané místo a Mia úplně žasla. "Bože, André, to je nádhera! Miluju tě," věděl jsem, že bude ráda. Cesta nahoru nám trvala asi hodinu a půl. Ten výhled, pohled na pár měst ze skal byl úžasný! Mia si to vyfotila. Bylo to okouzlující a že já se výšek bojím! Ale tohle? Bylo kouzelný. A ještě ke všemu s člověkem, kterého milujete. Stáli jsme na kraji a kochali se tou nádhernou krajinou. To jsme ale nejspíše neměli dělat. Mie to zklouzlo a padala dolů. Já jí chtěl chytit, ale vyklouzla mi. "Mio! Miláčku!" křičel jsem na mou padací snoubenku. Byl jsem v rozpacích! Nevěděl jsem co dělat! Bylo pro mě těžké vidět, jak má snoubenka padá ze skály a já nemůžu nic udělat! "Miluju tě," její poslední slova. Začal jsem šílet a nevěděl jsem, co mám dělat. Popadal jsem se za hlavu a když mé oči směřovali dolů, na mou snoubenku, nebyla tam. Nebylo tam její tělo, její duše. Čas plynul a já pořád byl na skalách a přemýšlel. Začala být tma a mlha opět stoupala. Rozhodl jsem, že se tedy vydám domů a poté zavolám policii, sanitku a hasiče. I když to už asi bylo marné. Ale přeci jen, pro lepší pocit, aby našli její tělo. Není možné, aby se jen tak vytratilo! Aby tam prostě nebylo. S policií jsme jeli společně ke skalám, kde se tato nehoda stala. Do rána to prohledávali, ale nic nenašli. Bylo to divné. Pořád hledali, ale já byl už unavený, tak má jediná cesta směřovala domů, do sprchy a poté do postele. V noci jsem se probudil celý zpocený a uprostřed místnosti jsem viděl nějakou slečnu podobný Mie, měla na sobě stejné oblečení jako na skalách. "Mio?" všechny otázky byly ale marné. Stín zmizel a já furt přemýšlel. Za nějakou půl hodinu se stín zjevil zase. Samozřejmě, že jsem se bál. Nevěděl jsem, co to je. "Mio?!" otázal jsem se opět. "Ano?" stín mi odpověděl! Poprvé! Já nečekal, že bude reagovat. V tu chvíli mi došla slova. Nevěděl jsem, co říct! Šokovalo mě to. Jsem blázen? Trpím samomluvou? Co to dělám? Napadalo mě spousta otázek na které nemám odpověď. Můj strach se zvyšoval. Přesně ve 3 hodiny ráno mi volalo neznámé číslo. Zvedl jsem to a povídám "prosím?" hlas odpovídá "André.. Andrééé, André," nic víc. Mobil jsem furt držel u ucha, i když to už pípalo, že druhý zavěsil. Koukal jsem do blba a polknul velmi velké sousto. Ráno mi volala policie, že tělo Mii už našli. Vydal jsem se za nimi. "Počkat, ale to není Mia!" Vůbec nic jsem nechápal. "Pane, ale tady v okolí 2 kilometrů žádné jiné tělo není," koukal jsem na ně jako by spadli z jahod.. Proč jsme to tělo ale neviděli, když jsme šli nahoru? Kdo to je? Pár otázek v mojí mysli na které jsem stále neznal odpověď a otázky se hromadily. Netuším, jestli odpověď někdy vůbec najdu. Další večer se vše opakovalo. Nejdříve stín, poté hovor. Už mě to deptalo, nevim, co jsem měl dělat. A přesně ve stejný čas jako minulou noc. Šlo to takhle asi týden. Prostě do té doby, než nenašli její tělo. Ve večerních hodinách jsem obdržel hovor od policie, že už jí možná našli. A ano, byla to vážně ona. Byla na skalách, oběšená na stromech. Sakra, jak se tam dostala?! "Prosim vás, vysvětlí mi někdo, co se tu děje? Každý den mívám hovory ve tři ráno z neznámého čísla, řiká moje jméno a poté vidím stíny Mii, teď jí vidím oběšenou na stromě i přes to, že spadla ze skály. Tak co to je?!" "Pane prosím, uklidněte se, vše potvrdí až pitva," já to nechápal!! To se chtějí ještě pitvat v mojí snoubence?! Čekal jsem 14 dní na výsledky z pitvy. Tam se ukázalo, že jí někdo oběsil.
Ale sakra, jak jí někdo mohl oběsit, když spadla ze skály?! Nebo spadla, nezabila se a poté jí někdo oběsil? Nevím, vážně nevím! Na tyhle otázky mi nikdo neodpoví... Doteď nevysvětlená vražda mi naháněla opravdu strach...

 


Komentáře

1 Veoica Eámanë Veoica Eámanë | E-mail | Web | 24. dubna 2014 v 20:04 | Reagovat

Pěkná povídka, strašidelná, těším se na pokračování (je to napínavé, obvzláště s tím oběšením)

2 vali vali | Web | 24. dubna 2014 v 20:09 | Reagovat

Krásný příběh!...
Ale matoucí...:O hustý... nejde mi to na mozek...
A ještě jak mu někdo volal...
Hustá povídka!!!
Piš dál strašně mě baví číst tyhle příběhy! :)
Super!

3 Laila* Laila* | Web | 24. dubna 2014 v 21:41 | Reagovat

[1]: To není pokračování, je to jednorázovka :) Více dílovou mám pro vás na červen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama